Po hádce s milovanou osobou je první touhou promluvit si s kamarádkou u sklenky vína.
Mnozí koučové pak vyzývají k absolutní transparentnosti v páru a odsuzují takové rozhovory jako zradu, uvádí zpravodaj ..
Psychologové však v této praxi spatřují hluboký smysl a důležitý mechanismus emoční seberegulace.
Pixabay
Promluvit si o problému s vnějším posluchačem nám umožňuje uspořádat chaotické myšlenky a pocity. Můžeme se doslova slyšet zvenčí, což nám pomáhá oddělit podstatné od zbytečného.
Funguje to jako jakýsi „pojistný ventil“, který snižuje žár vášní před vážným rozhovorem. Nepřicházíte za partnerem s obviněními, ale s žádostí o pomoc při pochopení situace.
Klíčovým pravidlem je vybrat si někoho, kdo je schopen empatie, nikoli přilévání oleje do ohně. Cílem takového rozhovoru není najít viníka, ale najít klid v duši.
Moudrý přítel nebude vašeho vyvoleného očerňovat, ale pomůže vám podívat se na konflikt z jiného úhlu. Položí právě tu otázku, kterou jste se báli položit sami sobě.
Po takovém emočním uvolnění se dialog s partnerem stane produktivnějším a méně emotivním. Zmizí touha křičet nebo říkat něco zraňujícího.
Nejde o pokrytectví, ale o elementární respektování osobního prostoru druhého. Každý má právo na soukromé myšlenky a pocity, které není třeba vynášet do světa.
Naprostá otevřenost je iluze, která často vede k psychickému vyčerpání. Zdravé hranice naopak posilují vztahy a zvyšují důvěru.
Někdy je nejlepším způsobem, jak udržet lásku při životě, nechat ji „dýchat“ na dálku. Krátká pauza a komunikace s milovanými osobami navrací duševní čistotu a teplo do srdce.
Přečtěte si také
- Proč nemůžete milovat někoho jiného, když nemáte rádi sami sebe: vyvrácení jednoho z hlavních mýtů
- Co se stane, když se přestanete honit za láskou: paradox, který mění všechna pravidla hry
